Jaké je Chorvatsko na konci sezóny? Příjemné s menším počtem lidí

Do Chorvatska se obvykle vydáváme především na začátku sezóny, abychom vám přinesli novinky, které na vás čekají. Ovšem zajímalo nás, jaké je to po skončení sezony, když většina turistů od moře odjede. Letos jsme to vyzkoušeli.

Hned na začátek musím zmínit, že tento článek je z větší části poplatný oblasti okolo Crikvenice a ostrova Krk. Jižněji to může a jistě je, jinak. Zejména kvůli počasí, které je jižněji samozřejmě teplejší delší dobu.

Vydali jsme se tradičně na ostrov Krk do vesnice Njivice, odkud už roky vyrážíme do Crikvenice i dalších měst na Krku i v okolí. Čekali jsme, že na začátku září (vyrazili jsme 3.9.) už opadne nápor dovolenkářů s dětmi, ale stejně tak se sníží počty ostatních turistů. Že budou prázdnější silnice. Že moře bude možná o něco chladnější, ale stále příjemné na koupání. A že řada atrakcí z hlavní sezóny bude ještě v provozu. V půlce června před sezonou totiž obvykle teprve začínají nebo vůbec nejsou ještě k dispozici.

Cesta do Chorvatska a Njivice

Mapy Google tipují cestu z Brna do Njivice na sedm hodin přes Zagreb a o patnáct minut více při cestě přes Lublaň a Postojnou. Touto trasou jezdíme také. Do Crikvenice, na Krk nebo na Istrii nám dává větší smysl. Jednak okolo Zagrebu jsou na mýtnicích neskutečné fronty (obvykle i na začátku sezóny), jednak stejně potřebujeme dálniční známku pro Slovinsko, takže proč ji už nevyužít a vyhnout se zdržovačce a poplatkům na chorvatských mýtnicích.

Vyrazili jsme někdy mezi pátou a šestou hodinou ranní. Už někde u Mikulova jsem byl poněkud nesvůj z množství aut a do posledního kousku narvaného parkoviště u čerpací stanice. Očekávání, že cesta bude v klidu bez většího množství aut, se začalo vytrácet.

Poučen, že se zde nevyplatí ani nákup známky, ani návštěva WC, jsem jen v rychlosti nalepil dálniční známky pro Rakousko a Slovinsko (zakoupené dopředu v ABBA) a pokračovali jsme dále.

Rok co rok je rakouská dálnice A5 blíže k českým hranicím. A rok co rok kroutím hlavou, že na české straně jsme se ještě ani nedohodli, kudy povede, natož aby se u nás koplo do země.

Průjezd Vídní byl docela v pohodě, stání v zácpě se na opravovaném mostě nekonalo. Kolony tu byly, to ano, ale nemuseli jsme zastavit. Za Vídní bývám pravidelně unaven, protože průjezd přes ni se i při plynulé dopravě zdá nekonečný, takže jsme zastavili na odpočivadle na malé občerstvení. Tentokrát to nebylo oblíbené Bad Fischau, kde je opět v provozu občerstvovna (je v ní nově McDonald’s), ale nějaké o kus dále.

V Rakousku jsem musel zastavit ještě jednou, moc jsem toho před cestou nenaspal, přestože se jako každý rok přesvědčuji, že den před cestou už nebudu vůbec pracovat a jen celý den odpočívat.

Během cesty jsem pochopil, že použití tempomatu v novém autě si neužiju. Prakticky až do Postojne byla cesta jeden dlouhý štrůdl aut. Nemohu říci, že bych musel jet někde pod stovku, větší část i těch 130, nicméně provoz byl tak hustý, že se o nějakém pohodlí nebo jízdě na tempomat nedalo uvažovat.

Přejezd hranic do Slovinska byl bez problémů, žádná kontrola na cestě. Následovalo tradiční srovnání odpočivadel v Rakousku a Slovinsku, kde si bohužel obvykle všimnete značného zápachu močoviny už na parkovišti. Zřejmě je 0,5 eura pro většinu lidí příliš velký luxus za použití WC.

U Lublaně provoz dle očekávání zhoustl, ale nebyl nijak výrazně odlišný od toho, co zde zažíváme v jiných obdobích. U Postojne se konečně provoz zredukoval. Většina aut totiž pokračovala do Itálie směrem na Terst. I tak jsme ale měli pocit, že směrem do Chorvatska pokračuje více lidí, než v polovině června.

U tunelu pod železniční tratí u města Pivka jsme zůstali stát v první větší zácpě. Následovalo tradiční „čurání“ a džus na odpočivadle Potok za Illirskou Bistricou. Z Postojne, kde se sjede z dálnice, až sem zabrala cesta asi hodinku. O kousek dál pak následovala hranice s Chorvatskem. Zde jsme se opět chvíli zdrželi ve frontě, průjezd hranicemi byl bez větších kontrol, tradičně jsme mávli pasem a pokračovali dále.

V Chorvatsku jsem se konečně mohl rozjet, proudy aut jakoby zázrakem za mýtnicí Rupa (poplatek 8 kn) zmizely a za chvíli se přiblížila Rijeka a cesta do Crikvenice a na Krk. Mýtnice na Krčki most (35 kn) stále vybírá jen ve směru na ostrov. Dorazili jsme na místo, pozdravili se po roce s domácími a rozplácli jsme se u moře.

Restaurace Potok v Jelšane Pláž v Njivice

Mám-li to shrnout, cesta mě zklamala. Čekal jsem pohodlnější cestu, když je vlastně konec sezóny, než když se jede na jejím začátku v půlce června. Stání v zácpě se sice téměř nekonalo, ale přesto to bylo tentokrát neskutečně únavné. Jako kdybych jel v půlce prázdnin.

Koupání v moři, počasí, turisté

Předpověď počasí se neustále měnila. Od sluníčkových dnů k oblačným, s jedním dnem, kdy mělo pršet. Přestože se neustále posouval, tak na něj skutečně došlo. Byl to také jediný den, kdy jsme se nekoupali v moři. Za jedenáct dní, které jsme na Krku strávili, pršelo vícekrát, zejména v noci, ale mraky vždy rychle zmizely a oteplilo se.

Někteří známí mě varovali, že teplota moře v Chorvatsku nebývá v září už nic moc. Černé předpovědi se nenaplnili. Z loňska si pamatuji teplotu 17 °C, tentokrát se pohybovala okolo 22 °C. Což je už docela příjemné, přestože na 23 – 24 °C z průběhu prázdnin nedosáhla.

Moře bylo čisté, průzračné, plné malých i větších rybiček, tak, jako jindy. V tomto směru žádné překvapení. Co se pláží týče, tak zde bylo menší množství turistů poznat citelně. Skoro bych řekl, že předposlední týden v červnu jich je tu více. Pokud nebylo vyloženě horko s čistě modrou oblohou, přišlo k moři jen pár lidí.

Nechtěně jsem vyzkoušel, jaké to je, když si do ruky zabodnete devět ostnů z mořského ježka. Plavat na znak se v moři moc nedá, tedy pokud se držíte kraje u pobřeží. Rozmáchl jsem se do skály pod hladinou a už to bylo. Přestože jsem o ní věděl. Každopádně zranění odpovídá asi tomu, jako když si na chalupě zadřete třísku. Ostny jsou na konci zahnuté, takže se špatně vytahují a jejich zbytky zůstanou v kůži. Trvalo několik dní, než jsem se jich zbavil. Zhnisala asi jen jedna rána. První dva dny to ale docela bolelo, resp. to bylo nepříjemné při pohybu.

Na ulicích to místy bylo poměrně depresivní. Zvlášť poté, co odjela většina německých hostů 10. 9. domů. Když jsem šel z okrajové části Njivice do centra, nepotkal jsem během půl hodiny živého člověka. Připomínalo mi to Janské lázně v letošním srpnu, kde jsem měl podobný pocit. Odpoledne přijelo sice několik nových turistů, ale už šlo většinou o místní, Slovince a lidi z vnitrozemí Chorvatska. Spousta apartmánů byla však zavřená už na začátku září.

Pokud byste čekali, že to zde bude úplně bez dětí, tak tomu není. Rodiče se školou povinnými ratolestmi jsme sice nepotkali, ale s malými dětmi zde bylo dost lidí, přestože senioři je v tuto dobu výrazně přečíslili.

Také jsem měl pocit, že v tuto dobu sem jezdí méně majetní turisté. Jedni Němci se rozčilovali, jak je drahé parkování (6 kn za hodinu v Malinske), další zase vypadali, jako by došli rovnou z ulice, kde bydlí v kartonové krabici. Začali se mezi lidmi na pláži cachtat ve svých hadrech a koupat psa kousek od cedule se zákazem. Přitom o kus dále byla pláž vyhrazená pro psy.

Malinska Malinska Malinska

Restaurace, cukrárny

Stejně, jako byly zavřené některé apartmány, kde to v průběhu léta nejvíce žije, byly zavřeny i některé restaurace. Ty větší, včetně hotelových byly samozřejmě ještě v provozu. Kvůli menšímu počtu turistů bylo krásně vidět, které podniky dobře vaří a které nikoli. Ty lepší byly naplněné k prasknutí, horší pak téměř prázdné se znuděnou obsluhou. Bohužel jsme jejich (ne)kvalitu vyzkoušeli na vlastní kůži, abychom si toto pravidlo potvrdili.

Njivice Njivice Njivice

Oproti loňsku se ceny poněkud zvedly. Na svém zůstala snad jenom zmrzlina. V cukrárnách a na stáncích seženete kuglicu sladoleda za 6 nebo 7 kn. Nutno dodat, že v příchutích, na které v Česku prakticky nenarazíte. Už jste tu například měli někdy příchuť smokva, tedy fíkovou zmrzlinu? Navíc ty chorvatské úplně jinak chutnají. Stejně tak není možné poměřovat český, pečlivě o rantl nádoby uměřený kopeček (nebo spíše v českém podání půlkopeček) s chorvatskou kuglicou, kdy vám do kornoutku či jiné nádoby vrazí obrovský nepravidelný kus zmrzliny z naběračky a mnohdy ještě přidají.

Malinska Pláž Kijac, Njivice Smažená chobotnice

Jen tak na okraj: všimli jste si, že obvykle nejlépe česky mluví zmrzlináři? Už několikrát jsme narazili na některého, který sám, či některý jeho příbuzný, pracoval v Brně. Brněnský podnik Adria mimochodem doporučuji.

Den před naším odjezdem, tedy v pondělí 12. září večer, už však bylo znát, že vše pomalu končí. Zavřených podniků bylo stále více, sbalené byly už i některé stánky. Číšník, se kterým se známe čtyři roky, povídal, že ještě pár dní a sezóna úplně skončí.

Ostatně, pohled na předpověď počasí potvrzuje, že měl pravdu. Moře je sice ještě docela teplé, ale sluneční paprsky už slábnou.

Západ Slunce v Njivice Njivice po dešti Večer v baru v Njivice

Náš letošní pobyt se nesl také ve znamení nočních návštěv barů. Slunce zapadá už docela brzy a člověku se o půl osmé rozhodně nechce smát. Vyzkoušeli jsme řadu koktejlů i specialitu v podobě pití pojmenovaného bambus. Není to tedy vyloženě chorvatská specialita, pod názvem kalimotxo se to objevilo někdy v sedmdesátých letech ve Španělsku. V Česku se témuž nápoji podle Wikipedie říká houba, ale přiznám se, že jsem to nikdy neslyšel. Každopádně jde o pití složené ze stejných dílů červeného vína a kolového nápoje. Bambus tomu říkají na celém území bývalé Jugoslávie. Jak mnozí potvrzují, kvalita bambusu záleží na použitém vínu a kole, ale neznamená to, že čím dražší víno nebo kola, tím lepší.

Jan Polzer a bambus Podvečer v Njivice Podvečer v Njivice

V nápojovém lístku najdete i položku s dalším podivným názvem – miš maš. V tomto případě jde o kombinaci červeného vína a pomerančové limonády.

Výlety lodí, parasailing, ponorky

Co se atrakcí pro případ nepříliš teplého počasí týče, těch tu bylo v provozu dostatek i na konci sezóny. Když přijedeme v polovině června, vídáme zde prázdné stánky, které začnou lodní naháněči obsazovat až koncem měsíce. Teď na začátku září vše ještě fungovalo, mohli jsme si vybrat z celé řady lodních výletů.

V provozu byly také půjčovny skútrů a parasailing, tedy ta atrakce, kdy letíte na padáku za lodí, která vás táhne. Na většině míst, kde jsme byli, fungovaly také poloponorky. Ty jsme na Krku objevily před pár lety, teď jsou k vidění prakticky všude. Chcete-li se kouknout pod hladinu, přijde mi to jako lepší řešení, než se tísnit s desítkami dalších lidí na přecpaných glass boatech, lodích s průzory pod hladinu.

Malinska Njivice Malinska

Cesta z Chorvatska

V úterý ráno jsem se naposledy vydal na pláž si zaplavat v moři. Ranní slunce pozvolna osvětlovalo místa, která jsem za poslední dny několikrát navštívil. Tentokrát zcela bez lidí.

Pláž v Njivice Pláž v Njivice Pláž v Njivice

Dopoledne jsme se vydali na cestu. Proud nově příchozích na Krk byl už slabý, stejně jako počet aut na cestě směrem do Chorvatska. V našem směru to bylo ještě lepší. Silnice až do Rupy téměř prázdná. Průjezd hranicemi do Slovinska byl s minimálním zdržením. Na podrobné prohlížení pasu si chorvatský úředník vybral zrovna nás, něco chvíli ťukal do počítače a mohli jsme pokračovat. Slovinský strážce jen mávnul rukou. Zabalené muslimy ve starém autě však vzali bokem a donutili je vše vyložit.

Již tradičně jsme se ve Slovinsku zastavili na odpočivadle Lom v podniku Marché na oběd. Útrata za dva lidi bez kafíčka, vyšla na necelých 30 eur.

Oběd v Marché na odpočivadle Lom

Zbytek cesty probíhal s pravidelnými zastávkami na odpočinek vlastně naprosto bez problémů. Cesta byla plynulá a rychlá. Až na pár incidentů s polskými kamiony, jejichž šoféři se chovají prasácky snad všude v Evropě. A s jedním polským SUV, které nás před hranicemi s Rakouskem při nepovedeném předjíždění kolony málem vytlačilo do příkopu.

Pokud bych měl říci, zda je lepší jet do Chorvatska před nebo po sezóně, budu hodně na vážkách. Počasí mi přišlo o něco teplejší než v polovině června, stejně tak teplota moře. Ale to může být dáno tím, že letos byl začátek září velmi teplý i u nás. Atrakcí bylo v provozu dostatek, na obsluze některých restaurací byla znát jistá únava. Pláže byly volnější a člověk měl dostatek prostoru na plavání i polehávání.

Řekněte o článku ostatním
Reklama